Déšť naštěstí ustal v tu správnou dobu a tak se tatínkové za pomoci zdatných potomků vydali do přilehlého lesíka nařezet opékáky. Oheň se i do mokrého dřeva také podařilo rozdělat a tak nic nebránilo tomu, abychom nařezali buřty, opekli si je a samosebou snědli.
Že se i s plným břichem dá docela dobře běhat jsme se přesvědčili při následujících hrách. To už se ale setmělo a my jsme se vydali na cestu k perníkové chaloupce. Cesta k ní byla vyznačena hořícími svícemi. Čím dále do lesa jsme se nořili, tím se odvaha i těch nejstatečnějších pozvolna vytrácela. K perníkové chaloupce jsme nakonec došli v plném počtu a protože ježibaba nebyla doma, sladkosti, které tam nashromáždila, jsme si vzali a urychleně se vrátili k chatkám. Na hlas ježibaby ( alias strejdy Vladimíra), požadujícího návrat klobouku se sladkostmi, nezapomene asi nikdo.
A protože po návratu začalo opět pršet, pozvolna jsme se rozcházeli na kutě. Tatínkové ještě nějakou dobu ,,podrobně,, plánovali program na následující den.
Vcelku studenou noc jsme prospali jako miminka. Ráno hned po snídani jsme se přesunuli do místní klubovny a zde v rámci zdokonalování znalostí probrali uzle, topografické značky, požární značky a ti nejmenší zapojování hadic.
V duchu hesla ,,všeho moc škodí,, jsme se nakonec vrhli do příjemně vyhřátého bazénu a s rodiči se pěkně vyřádili.
O tom, že u vody pěkně tráví jsme se přesvědčili všichni a tak na výzvu ,,oběd,, vyskákalo z bazénu co mělo nohy. Oběd chutnal všem a po jídle jsme se postupně rozjížděli k domovům.
Všem se akcička líbila a už teď se těšíme na další podobnou. Nakonec bych chtěl za všecky poděkovat Aleně. Ona ví za co :-)| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 78 601 |
| tento týden | 40 |
| dnes | 21 |
